Ne moucho, ten chleba je můj!
Máváš si křídly jako pták?
Zabiju tě. Stůj!
Raduji se mocně pak?

He, he, he! Zabil jsem tě,
Hučení, bzučení, závratě..
Měl bych se radovat, dojím svůj chléb,
Deprese… Na kterou nemám lék!

Nyní jsem poznal, že já nenáviděl,
Srdce mé, bylo zlem slepené,
Zlo zlému škodí, to jsem uviděl,
Spíše než nějaké mouše spletené.

Zaslepen nenávistí, vztáhl jsem na tebe ruku,
Smrt tvá vede mne k slzám, je jak rána do rozkroku,
Bylo by mi lépe nechat tě žít,
Teď už vím, je dobré moudrost mít.