Genmaicha, ach ten velikán!
Lahodnými doušky si teď plním hrdlo,
Sytě zelenou barvu má,
Lehce připálenou chutí disponuje,
To tou rýží praženou je!
Říkám si… To je dobrota,
Dobrůtka a lahůdka,
Mlaskám si, vychutnávám čaj,
lekl jsem se zprudka!
Vždyť miska už prázdná je, co s tím?
Udělám si ještě nálev, či dva?
No ovšem! To už dávno vím,
A tak ještě než půjdu spát,
Čaj bude na duši mé chvíli mě hřát.